TEXTY

 

pod povrchem

pod dlažbou ulice

město roste do země

tak proč zůstávat nahoře

a blbě čumět do slunce

dotkneme se temnoty

ztracení na věky

a jen na vlnách chaosu

budeme posílat v láhvi vzkaz

negace sebe

negace tebe

negace nebe

negace...

jen občas někde se zjevíme

nachcat jim do vína

a jejich touhám pošeptat

že vše jednou umírá

- vše jednou umírá -

 

nenávist

nastal čas ze svých ran začít číst

z hustě popsané knihy chyb

teď zas chvíli já chci být tím

kdo první háže kamenem

být v ní a v sobě jí mít

neuhýbat pohledem

- nenávist -

nic vprostřed ničeho

za to nejvěrnější ze všech citů

svět spolu jak jehně

zařízneme za úsvitu

 

kolik višní, tolik třešní

v ledu odrážel se třpyt měsíce

když nejistota zprůhledněla

z meče setřel kapky krve

někde mezi dobrem a zlem

pak dokončil čajový obřad

 

někdo tu byl

na stole vzkaz

a převržená židle

popelník plný

od rumu láhve

přede mnou někdo

někdo tady musel být

– někdo tu byl –

v zahradě koster živých stromů

našel jsem za krk visící myšlenky

ve vzduchu se kývaly zleva doprava

a možná, že už dlouho

- někdo tu byl -

tep jsem jim zkusil

na střepu zda dýchají

a pak je zakopal

šest stop pod zemí

a pak jsem šel

šel jsem zase svojí cestou

a pak jsem šel

tam, kde zatím nikdo nebyl

a pak jsem šel...

 

skřípot

trhlinou v obraze skutečnosti

vyzvracené vzduchu chvění

až proudem iluzi krev teče z uší

a v cárech ticha

v zátylku zamrazí

voláním o pomoc

skřípot!

to písek křičí mezi ozubenými koly

pomalu roztáčí spirálu pochybností

 

nenápadně, bez rámusu

kde je ten okamžik, kdy den pohlcen je noční tmou

chvíle, kdy se všechno mění, ale nemůže se ani hnout

místo na pláži, kde vlna vydechne naposledy

to důležité

je i nenápadné

a přichází

bez rámusu

včera ráno při snídani přisedla si minulost

mlčela, jen při odchodu prohodila sedm slov

„už jsi stejnej čurák, jak všichni kolem!“

 

i na barikády z popelnic prší tekutá modernita

zase jenom bílou holí zbytečné máchnutí do prázdna

ze zoufalstvím slepců hledáme proti komu bojovat

nazí proti přízrakům

vzali nám vše, co šlo prodat

zbití ze svých úderů

když každá rána bolí dvakrát

neonová ozvěna rozpitá v kalužích doby

ale v dešti přece lidé mívají úplně jiné starosti

 

na jatka už nastoupila noční směna

dávno ztratil jsem veškerou svou víru

všechny ty kecy o dobrém, lepším lidstvu

zbylo jen válečných bubnů dunění

křídla havraní vzdorující ve větru

 

tikotem hodin budoucnost zmrzačená

na jatka už nastoupila noční směna

 

vím že určitě se vám to povede

stačí pár raket a atomových hřibů

stín života vypálit do betonu

symfonie smrti pro řeznickou sekyru

 

každému na talíř jeho porci světa

na jatka už nastoupila noční směna

ohlodané kosti zítřka, plná břicha

na jatka už nastoupila noční směna

 

klidný je dobytek u svých plných žlabů

až zčistajasna rána bleskem přímo do vazu

 

kafe, noviny a rohlík s máslem

z práce přišel pozdě

uvařil kafe, rohlík namazal máslem

přečetl noviny

večerní pohoda v houpacím křesle

první bomby spadly v sedm

začala třetí světová válka

 

38° ve stínu

stíny domů svlékly svůj chlad

marno hledat, kam se skrýt

asfalt chytá tě za kroky

tlamy kanálů chtěj pít

ulicí pomalu se valí

propocený líný den

únavou pohyby bolí

vítr usnul za rohem

u stolů s pivem je ticho

vzdálený hluk tramvají

pes o podlahu chladí břicho

záclony se nehýbají

- čekáme na déšť –

 

horizont událostí

hroutí se dovnitř

poslední vzpomínka na hraně světla

- horizont událostí –

záblesk času v nekonečnu

zbyl jediný z možných směrů

rozpad – rozklad – destrukce

v erozi sutin koroze

hledání smyslu, života splín

pod kůži strach a do oka stín

zmáčknutá spoušť, ten co byl není

podříznutý kmen, strom padá k zemi

- navždy –

poslední várka betonu ztvrdla

kytice citů ve váze zvadla

přervaný sen, dozněla hudba

zaťatá pěst bezvládně klesla

 

plán B

chleba jsem rozlomil a pilník nikde

na sedm západů zamčené dveře

oddělám stráže, unesu rukojmí

vsadím na svobodu spíš než na svědomí

hliníková lžíce na tunel postačí

krtek žere hlínu, krysy se naučí

plán B

stříleli do vzduchu a řvala siréna

šéfe, ta polívka byla fakt výborná

při ranním sčítání v řadě jeden chyběl

tělo našli v cele, ale on nikde

vedl moc hluboko ten tunel do hlavy

vedl moc hluboko ten tunel do hlavy

 

varieté Apokalypsa

děsivá je prázdnota vnitřku mýdlových bublin

pořád mi je posílají, prý abych se nenudil

bavím se náramně, když zadupávám je do země

hej klaune,

tak naval další ze svých vtipů

chceme se smát

na výletě mimo realitu

per to do nás

s cukrovou vatou

máme tolik, co zapomenout

zapomenout!

 

dynamika pohybu

mlýn zase mele

rychlík bez zastávky

projel nádražím

bouře na rameni hory

míč dopadl za čárou

lavina jede do údolí

enjoy the move!

dva tisíce kusů za hodinu

příď lodi vlny láme

dech zrychluje se u vrcholu

připoutat se, přistáváme

vpředu je nyní

nyní je vzadu

dynamika pohybu

 

červený nebo modrý

hřebíky do zad

motýly do vitríny

„pomíjivé“ je to slovo

co hledáš v kocovině

Majáles skončil

je čas začernit si tváře

tady budou problémy

vzpoura hadrových panáků

jedna jako druhá

u sebe kostky domina

každý to v sobě má

dar přítele Nobela

velká na jedenáct

malá na dvanáctku

fízle, zatím dobrý

tak to střihni

červený nebo modrý?

Tak to střihni

 

 

Skřípot

trhlinou v obrazu skutečnosti

vyzvracené vzduchu chvění

až proudem iluzi krev teče z uší

a v cárech ticha

v zátylku zamrazí

volám o pomoc

to písek křičí mezi ozubenými koly

pomalu roztáčí spirálu pochybnosti

 

V kundě Panny Marie

v kundě Panny Marie

zase se to nějak hýbe

pot stéká s andělských křídel

těch z mosazný nábojnice

potom anděl tiše mlčel

jen zapálil si cigaretu

kolik asi tentokrát

narodí se spasitelů?

tak pozvedli jsme naše zbraně

pro slávu toho okamžiku

teď jsme jen my, nikdo jiný

vzduch zavoněl po napalmu

poručík pak tiše mlčel

jen zapálil si cigaretu

do bible si tenkrát dopsal

červeně na první stranu

- miluj boha a svou pušku –

 

Nenávist

nastal čas ve svých ranách začít číst

z hustě popsané knihy chyb

teď zas chvíli já chci být tím

kdo první háže kamenem

být v ní a v sobě ji mít

neuhýbat pohledem

NENÁVIST

nic vprostřed ničeho

za to nejvěrnější z citů

a svět spolu jak jehně

zařízneme za úsvitu

 

Jakoby nic

co včera a co dnes

tak co mi ještě zbývá?

do papíru kladivem

přibíjet zase slova?

a co dál?

ústy dávno srostlými

do tváří vám je řvát?

a co dál?

když deska dohrála

a není proč ji obracet

VODKU – BŘITVU – VANU – KREV?

a co dál?

k těm, co vzdali to bez boje

vytesat další kříž?

a co dál?

to kotrmelce radši

dál metat životem

- prostě jakoby nic -

 

Závody chrtů

možná že na startu

jen vteřina zaváhání

ale už to jede, čas už běží

kdo první ho k zemi srazí?

MUSÍŠ

rychle žrát, rychle srát, vpřed se rvát

ve frontě na štěstí první stát

MUSÍŠ

podtrhnout, podseknout, vpřed se rvát

ve frontě na štěstí...

pak konečně v cíli páska

stínu do očí se podíval

čas ten nikdy neprohrává

nezbývá kdo by zatleskal

jen hromádka popela

pak vítr se rozkašlal

 

Kudykam

nevíme, hledáme, ztrácíme,

bloudíme, nevíme, zoufáme

doleva, nahoru, dopředu,

nevíme, doprava, donikam

hledáme, zoufáme, nevíme,

trpíme, bloudíme, běžíme

někam pryč

hlavně pryč

kudykam

nevíme

těžko se hledá směr

v bahně, co se nehýbe

kudykam

nevíme

a tak hlavou do vrat bušíme

možná je naděje

a za stěnou někdo

smíchy se zalyká

čtvrtým tahem mat!

křičí do ticha

 

Znovu a opět znovu

všechno je jak má být

šeptem, polohlasem i křikem

znovu a opět znovu

jak škůdců hubitel

když hladovým otazníkům

do žrádla sype jedu

znovu a opět znovu

pro lež recept na pravdu

 

 Modlitba politického sadomasochismu

zavřít huby

sehnout hlavy

na kolena

shrbit záda

čtyřletý růženec

korálků autority

vláda

armáda

slovo boží

soudy

 vězení

modlíme mezi prsty

za právo poslušnosti

za příslib bezpečnosti

 

Made In Hell

říkali nám

že peklo je až po smrti

přitom je jen na Zemi

a tisíc podob má

na koupené iluzi ráje

čteš na visačce

made in hell

globálního kapitalismu

obchodní známku

mezi vyceněnými zuby

čárových kódů

 

Die Kunst ist tot

kde měl vyrůst strom

už i tráva usychá

pro pocit radosti

květina umělá

v klopě stejnokroje

každého robota

obarveno, ochuceno

masová kultura

rodinná balení

pro žití v nežití

 

Die Kunst ist tot bylo heslem dadaistické avantgardní umělecké skupiny v Německu krátce po 1. světové válce. Tato skupina tvrdila, že kultura zemřela spolu s lidskostí na bojištích 1. světové války a rovněž odmítala jakékoliv konvence, tradice a stylistiku zkostnatělé oficiální kultury. Razila absolutní tvůrčí svobodu a nekomerční umělecké vyjádření. Dnes, téměř po sto letech v postmoderní konzumní společnosti docházíme ke stejnému závěru a stejným pocitům jako zmíněná dadaistická skupina, jen diagnóza příčin smrti se mírně liší. Kultura nezemřela v zákopech ani jedné z válek, nezabil jí ani yperit ani atomová puma, zemřela na výrobních linkách zábavního průmyslu. Rozřezána na kusy, sterilizována a naložena v konzervách je nám prodávána na kila. Kultura je mrtvá, zbylo jen zboží na prodej.

 

Echelon

ucho tvých úst

co dalším uším

oči vytváří

oči kontroly

tvých myšlenek

 

Echelon je globální špionážní systém řízený americkou tajnou službou NSA (National Security Agency – Národní bezpečnostní agentura). Tento systém má za úkol monitorovat veškerou elektronickou komunikaci a podle zadaných klíčových slov z ní vybírat a zaznamenávat vše, o co projeví tajné služby zájem. Nejčastěji se v zadání Echelonu objevují politické cíle, ale poslední dobou narůstá i sledování za účelem získání ekonomických informací. Echelon se skládá ze sítě odposlouchávacích stanic a z vyhodnocovacího systému. Zúčastněné státy provozují v rámci Echelonu jednotlivé stanice a za to mohou vytvářet takzvané národní slovníky. Slovník obsahuje jednotlivá zájmová slova nebo profily, které zajímají tajné služby daného státu. Národní slovníky a odpovídající filtry jsou pak k dispozici pro všechny odposlouchávací stanice. Ty pak všechny získané informace vyhodnocují pomocí těchto filtrů a výsledky předávají  jednotlivým tajným službám

 

Dnes již víme vše

nejsou již žádná X ani Y

v rovnici života

výkaly lidského génia

rozstříkly se po vesmíru

a z prdele se ozývá

„máme být proč

pýchou nadmuti“

prý v pokroku

zlatý hřeb večera

a mě tak napadá

jak asi slavili všichni ti

kdo včera hlady zemřeli

a z jejich odpovědi se mi zdá

že dnes již víme sice vše

to hlavní nám však stále uniká

 

Naděje v míjení

v bolestech každého rána

kapky stékají po kameni

paralýza samotou zrozená

otci strachu pro potěchu

zabili naději

šeptáme potají

a zatím naše a její oči

denně se potkají

jiskra s jiskrou

ruce si podají

kapka s kapkou

o řece snívají

jak skála jí uhýbá

proud v touze

oheň v řece

do úst snům

život vdechává

 

BLU-82/B

15 000 liber humanity

egalité, fratelité, liberté

zaměřeno

jen smrt jediná

ví co je svoboda

a po práci s radostí

píseň života si zazpívá

 

Válečnými propagandisty jsou moderní války často zobrazovány jako sled chirurgických řezů, které jsou vedeny střelami s vysokou přesností zásahu. Jsou nám ukazovány televizní záběry s  účinky těchto zbraní na krytech nepřítele a armádní a politický newspeak obohatilo nové slovní spojení "humanitární bombardování". Neustále je nám podsouvána myšlenka, že v moderních válkách vedených bohatými zeměmi Severu na straně nepřítele vždy umírají jen ti zlí a pro ostatní je válka jen přínosem a otevřenou branou k západní civilizaci a jejím osvíceným hodnotám. Opak je však pravdou. Při těchto "humanitárních válkách" jsou mnohem častěji než tzv. chytré bomby s přesným naváděním používány jejich konvenční protějšky…tzv. hloupé bomby. Důvodem je jejich relativně nízká cena a často srovnatelný zničující efekt. Jednou z nejstrašnějších bomb, kterou kdy lidé vyvinuli je bezesporu BLU-82/B, přezdívaná Daisy cutter (sekačka sedmikrásek). Tato puma váží 6,7 tuny a je plněna vysoce výbušnou gelovou směsí GSX. Její výbuch má smrtící účinky v okruhu 500 m od místa dopadu. Na tomto území vytváří pro vše živé dokonalou demokracii smrti … rovnost, svobodu a bratrství umírání. Nezáleží zda se v tomto prostoru nachází diktátor, příslušník utlačující policie, žena, dítě, zvíře, stařec, voják nebo zemědělec, v jednom okamžiku jsou si všichni rovni. Rovni ve smrti, kterou si nepřáli, svobodni zemřít za vyšší zájmy někoho jiného, spojeni ve svém tragickém osudu. BLU-82/B je čistá esence války, jasná odpověď na propagandou uhlazený obraz moderního válečného konfliktu, trpký úsměv nad řečmi o humanitárním bombardování.

 

Geometrie řádu

až konečně vydány

na všechno budou zákony

nebude se čeho bát

zbude na jediné se ptát

jsi s námi

anebo proti nám

obrábění názorů

lineárních tvarů rozkazů

směrovky na nároží

vytetovaná čísla v podpaždí

jsi s námi

anebo proti nám

 

Tanec bláznů

orchestr naladí

dirigent se ukloní

ticho prosím, začínáme!

a už poslušné bubnů

bijí srdce strojů

a ty tancuj

ve svěrací kazajce

každodennosti

tak tancuj

život z milosti

v kruhu destrukce

má dáti,dal

tak tancuj

zub za zub

oko za oko

poddej se rytmu

nehledej rozumu

už dávno ho v ústavu

zavřeli na samotku

 

Nutnost ?

pohled do zrcadla

sám sobě do očí

katem i obětí

svých vlastních emocí

do temné kobky

až na dně svědomí

své lidství zavřel jsem

na sedm západů

ono však křičí dál

chtělo by volné být

zaslouží tvrdě ztrestat

do krve holí zbít

ač v bolestech

neutichá

ostří nože dodá klidu

mír v oku hurikánu

a tak jsem věznil

abych uspěl

týral i trpěl

a pak jsem zabil

abych přežil

zabil jsem člověka

ve svém nitru

 

Slova

láskyplné pohlazení

na důkaz přátelství

ruky podání

stejně tak bodnutí

jedovaté hadí uštknutí

v řetěz ukuté

drží hlavy skloněné

a prsty na spouštích

řídí křižovatky života

věrní myšlenek sluhové

spleteny v doutnák dynamitu

odečítají čas do výbuchu

 

 

Ve stínu

vím, že tam kdesi je

někde za mými zády

spřátelen s časem

nad lahví alkoholu

nešetřit nikoho

když volá do útoku

bez výjimky, všem z těla

vyrvat páteř zaživa

vím, že tam je

spatřil jsem ho

koutkem oka, v pravdy záblesku

pod tíhou těžkých bot

vše se chvělo

a vzduch bolestí volal o pomoc

když deštěm úderů

až k zemi se ohnul

a pak ten ubrousek

jímž utřeli si hubu

ten, co míval barvu sněhu

teď náhle rudý byl

jak hrozny hněvu

rozdrcené pístem lisu

vím, že tam je

zrnko prachu mi to řeklo

s mírným úsměvem těch co vědí

z odvrácené strany Měsíce přilétlo

a sdělilo mi své tajemství

a tak už i já teď vím

že ač možná někde světlo svítí

na nás všech leží temný stín

 

Hranice

pečlivě rozřezány

hory, moře, lesy

k vůli poslů nenávisti

v hluboké rány ohně a hnisu

hrsti soli přisypány

pečlivě rozřezány

těla, srdce, mozky

a v špinavý kout pohozeny

sváteční oběd prašivým hyenám

a večeře pro supy

hranicemi v duších

přes jizvy na mapách

já k tobě a ty ke mně

máme nějak dál

 

Argument

když nemůžeš najít slova

a už neznáš žádná fakta

když máš dojem, že tu chybí autorita

když musíš světu ukázat

kde že je ta ryzí pravda

bez váhání používáš svůj argument

argument zaťaté pěsti

strach vepsaný ve tvářích

všech kolem tebe

dává ti pocit "inteligence"

opojení jen do okamžiku

dokud někdo proti tobě

neužije argumentu

střelné zbraně

 

Manipulace

ze všech stran tě přesvědčují

jsou na každém kroku

jak jsi mohl tak dlouho žít

bez našich výrobků ?

promyšlené investice do reklamy

spolehlivě řídí lidské sny a přání

jediným cílem je, aby všichni chtěli

věci, co jim nikdy předtím nechyběly

a zůstala jen jedna touha

touha nakupovat

 

Možnost volby?

varianty, co nejsou řešením

teď máš právo rozhodovat

zvolíš si smrt oběšením

nebo radši kulku do týla?

 

Tradice

uzavřen v kleci

vštěpovaných vědomostí

pyšně mluvící

o neomezeném prostoru

všichni to říkají

všem jim to kdysi říkali

všichni v to věří

všechny je to naučili

nebe je červené a moře žluté

slunce bylo vždycky barvy černé

bez vlajky a bez hymny

lidé by přestali být lidmi

tradice přijímané

bez známky pochybnosti

dogmata zatavené

do šedé kůry mozkové

člověk je pán tvorstva

zvířata jsou jen potrava

žena je podřadná

odlišní nemají žádná práva

bez psů a pastýřů

nemohla by přežít stáda

a "proč?" je ta otázka

co se nikdy nepokládá

 

Posedlost

třpyt zlata spálil oči na popel

je jednodušší život v temnotách

jít pořád kupředu a nedívat se kolem

nevidět krev na svých rukách

posedlý majetkem

posedlý po moci

v honbě za svým soukromým rájem

poslat všechny ostatní do pekel

rázné kroky drtí kosti "méněcenných"

řeč peněz přehlušila lidský pláč

 

Lobotomie vírou

ó bože, můj pane

nad tebe nic není

těžký je můj úděl

jen Ty jsi má spása

prosím tě odpověz

jak mám žít svůj život

veď mé kroky

do království nebeského

na tvůj oltář

všechno, co mám obětuji

I svou mysl

složím k nohám církve svaté

chci být loutka

pro Tvou lásku schopná všeho

 

Pevné hradby normalizace

dokončení dalšího plotu

pevné hradby z ostnatého drátu

k usměrnění lidských životů

na jedinou a správnou cestu

nesmíš vybočit

lišit se

za každý krok vedle

represe!

natlačený do těsné formy

zmrzačený, mlčky žiješ

ve vězení jejich zákonů

a pravidel

 

Amnézie

vraždy dnů uplynulých

smrt a bolest nevinných

důvod jejich utrpení

mizí v mlze zapomnění

paměť ztracená v hlubinách

bezedné propasti

bílá místa historie

jasný příznak amnézie

Osvětim

hrobka čtyř milionů lidí

místo, které jsi si vybral

pro zrození nenávisti

ignorace minulosti

tvůj soucit a pokora

je jenom špatná maska

chceš prý uctít mučedníky

ale pliveš na jejich hroby

Osvětim

kříže, které jsi tady vtyčil

měli by mít jiný tvar

tvar, který už tady kdysi

byl symbolem stejného zla

fašistická svastika

 

Tento text je bezprostřední reakcí na situaci kolem bývalého fašistického vyhlazovacího tábora Osvětim-Auschwitz. Letos se toto hrůzné místo opět stalo prostředím, kde se v plné síle projevuje fanatická nenávist a nesnášenlivost. Příčinou je monumentální kříž vztyčený polskými katolíky a posvěcený papežem. Postavením tohoto kříže porušili křesťané nepsanou dohodu mezi nimi a židy o nebudování náboženských symbolů v Osvětimi. židovská víra totiž zakazuje modlit se v blízkosti kříže. Židé proto žádali odstranění tohoto symbolu, katolíci tak odmítli učinit a situace se chopily radikální katolické organizace, které zde vztyčily desítky dalších křížů (svůj kříž přinesli i polští skinheads). Tyto skupiny jsou velmi dogmatické a netají se svými antisemitskými názory. Opět jsou zde slyšet věty o světovém židovském spiknutí apod., stejné věty, jaké bylo možno slyšet o Křišťálové noci pod hořícími synagogami nebo je číst v Hitlerových Norimberských zákonech. Věty, které zaplatilo šest milionů lidí životem. Zapomněli snad tito křesťané, co to byl holocaust, kolik židovských transportů skončilo v Osvětimi? Zřejmě, musí trpět nějakým druhem ztráty paměti, jak jinak by mohli hovořit o uctění polských antifašistů a hned vzápětí vykřikovat antisemitská hesla? Tento stav se však netýká jen tohoto případu. Amnézie jakoby zasáhla celý svět, fašistické a nacionalistické organizace jsou na vzestupu, rasistické a xenofobní názory se šíří společností jako nákaza. Copak lidé opravdu zapomněli, co se dělo před několika desetiletími? Doufejme, že ztráta paměti je pouze přechodná a lidé se včas rozpomenou jaká je skutečná tvář fašismu. Pokud ne, hrozí, že se historie bude znovu opakovat. Poučme se z chyb našich předků!!!

GRIDE, září 1998

  

Arogance moci

jsme důležitější než kdokoliv z vás

ve svých uniformách jsme podobni bohům

jmenujeme se policie a chráníme vás

jsme tu jen pro vaše dobro

ale nezkoušej nás nasrat svým špatným vzhledem

nebo ti ukážeme, kdo je tu pánem

nezkoušej pomýšlet na nějaký protest

my jsme tu zákon, soudci i trest

 

Příběh s otevřeným koncem

řetěz motorové pily

tovární komíny

města přeplněná auty

jaderné elektrárny

smutný příběh vypravují

o přírodní devastaci

příběh lidské chamtivosti

sobectví a lhostejnosti

zbývá dopsat jen pár vět

na slzami smáčený svět

o zkáze lidského rodu

či k přírodě návratu

já i vy

my všichni jsme autory

poslední kapitoly

 

Spravedlivý systém

mocná ruka totalitního režimu

povolila svůj tlak

raduj se otroku

po letech útlaku, lží a teroru

poznáš skutečnou

pravdu a lásku

vítej do říše volnosti

společnosti blahobytu

s falešným pocitem svobody

u pultu v supermarketu

konzumuj a nepochybuj

projev vděčnost o volebních uren

prosperitu a bohatství

spolehlivě zajistí

jen náš nový

spravedlivý systém

tak proč stále cítíš ten tlak

co tě drtí

nemůžeš dýchat

pevným lanem pevně spoután

chycen v síti

dalšího režimu

 

Parlamentní utopie

vysoko nad našimi hlavami

vystavěný z naivní důvěry

z jeho oken lidé I zem

zdají se malí, bezvýznamní

vhodní jenom k ovládání

lež se tam podává na zlatých podnosech

faleš a sobectví jsou řazeny ke ctnostem

na všech stěnách, průčelích bran

veliký nápis je vytesán

"nikdy ať nezmizí, navždy ať žije

parlamentní demokracie"

  

Vlast, národ a šílenství

ozvěna výstřelu

zhmotnělá nenávist

smrt letí kupředu

trhá těla na kusy

hladová po krvi

střela se neptá proč

nemyslí, zabíjí

poslušná rozkazům

pro blaho národa

a pod vlajkou svojí vlasti

co je živé?

a co potrava pro bomby?

od státu pohřební věnce

mezi masovými hroby

schopnost vraždit oceněná

železnými medailemi

a na dně zákopů

znetvořený pásy tanků

leží v blátě

ztracený lidský rozum

 

Klub přátel vivisekce

reklamou vyvolaná potřeba

vnucený kosmetický výrobek

nenasytný dav kupuje v obchodech

svinstvo zkoušené na zvířatech

není čas na výčitky

ty jdou stranou

chamtivost vítězí nad humanitou

mučená zvířata při Draize testech

"s tím mi nemůžeme nic udělat"

průměrný konzument

průměrná výmluva

nechuť hledat alternativy

a odpověď je tak jednoduchá

nekupuješ-neprofitují

řešení napsané na každé bankovce

bojkot! bojkot! bojkot! bojkot!

přesto to kupují, myslet se jim nechce

členům klubu přátel vivisekce

 

Uniforma

přehlížíš mne, pohrdáš mnou

protože můj vzhled

není dost "underground"

zavádíš nové normy

vytváříš uniformy

šokující image

od davu jsi je odlišil

ale sám sebe

jsi změnit nestačil

 

Několika našim přátelům se stalo, že byli na koncertě vystaveni posměšným a pohrdavým poznámkám kvůli jejich oblečení. Jenom proto, že na sobě právě neměli "kapsáče", otrhaný rifle nebo triko s nějakou uznávanou kapelou byli považováni za méněcenné. Lidé. kteří se tímto způsobem chovají nic nepochopili. Chtějí se odlišit od konzumní, šedivé většinové společnosti a sami vytvářejí jakýsi kodex, který ti dovoluje, co můžeš a nemůžeš nosit za oblečení. Je to naprosto zcestné a svědčí to o tom, že se od nich lidé ze společnosti, kterou tak pohrdají, zase až tak moc neliší. Berou underground jen jako módu a jejich myšlení je na úrovni rasistického šovinisty. Naštěstí jsme takových lidí moc nepotkali.

  

Vysát a zahodit

nadnárodní chobotnice dusí celý svět

nenasytné společnosti devastují matku Zemi

jejich heslo je:

vysát a zahodit

využívají a drancují tuhle planetu

ve jménu technologií a pokroku

příroda pro ně nemá důležitost

zisk je nejvyšší priorita

a co člověk?

a co člověk pro vás znamená?

nic

pouze nahraditelný výrobní prostředek

a slogan:

vysát a zahodit

na mrtvé zničené planetě

zbude jednou jen odstrašující memento

heslo naší nemilosrdné doby:

vysát a zahodit

 

Nacistická hrozba

diskriminace, arogance

útlak a násilí

stín nacistické hrozby

a ty stále mlčíš

nyní tady žiješ, v nacistické říši

nový světový řád

vytvořený tvou netečností

mrzačení, nesnášenlivost

vyhlazování a krutost

uskutečnění nacistické hrozby

a ty stále mlčíš

nyní tady stojíš, tváří ke zdi

s pouty na rukou

sklízíš plody své lhostejnosti

 

Falešní přátelé

do očí mi říkáš jen pěkná, sladká slova

"ó jak jste dobří!"

ale za mými zády se ta slova mění v šípy

jedovaté šípy

nebezpečné hroty se zarývají hluboko do mého srdce

zraňují mne

nyní je naše přátelství mrtvé

zapomenuté a pohřbené

změněné v prach

 

Moderní společnost 1997

styl života určený televizní obrazovkou

mozek – jeho degradace

závislost – mediální síť

obličeje zahalené do hávu apatie a netečnosti

dobrovolné odmítnutí svojí vlastní osobnosti

šílené tempo každodenní existence

umělý život bez lidského faktoru

tisíce zautomatizovaných pohybů

a špatně předstíraných citů

cena života určená v dolarových bankovkách

využívání slabých a bezmocných

samozřejmost moderní společnosti

svědomí utopené v pohodlnosti

a v záplavě věcí nepotřebných