Invaze barbarů - Tour GRIDE / LAHAR 2006

Intro

O společném tour LAHAR a GRIDE jsme mluvili již dlouho. Nechtěli jsme dělat nic velkého, jen asi tak týden divočení po okolních státech. Původně jsme se chystali vyrazit na jaře, ale pro celkovou zaneprázdněnost obou kapel jsme naši výpravu odložili až na podzim. Nad kalendáři a diáři jsme vybrali datum a Honza Samuel se dal do shánění koncertů. Jak se později ukázalo nebyla to žádná snadná práce. Kdo někdy dával něco podobného dohromady, asi může potvrdit, že je to nevděčná dřina a naprosto zdrcující koloběh mailů a záporných odpovědí. V tom samém termínu jako my navíc Evropu křižovalo hned několik špičkových zámořských bandů – např. KYLESA nebo SICK TERROR a tak splašit pár koncertů pro dvě sice jak břitva ostré, ale z postkomunistické střední Evropy pocházející komanda bylo nadmíru těžkou záležitostí. Když už bylo turné skoro hotové, přišla zpráva, že squat v Polsku, kde jsme měli hrát jednu z akcí, padl za oběť nájezdu zuřivých buldozerů poslaných na místo zlotřilým starostou, který již zřejmě nemohl unést místní party punx a rozhodl se jednou pro vždy jejich doupě přeměnit na hromadu sutin. Naštěstí se podařilo na poslední chvíli sehnat nějaké koncerty v Čechách a tak jsme nemuseli mít ani jeden den day off a mohli si každý den vydělat něco peněz na zaplacení nájmu dodávky. Celkový rozpis Invaze tedy vypadal takto:

 

Sep 23 2006  Regensburg (DE), "DanZ" Regensburg (DE)

Sep 24 2006 Klatovy (CZ) / RC Metro Klatovy (CZ)

Sep 25 2006 Leipzig (DE), "G16" Leipzig (DE)

Sep 26 2006 Liberec (CZ) / Casta club Liberec (CZ)

Sep 27 2006 Berlin (DE), "KOMA F" Berlin (DE),

Sep 28 2006 Rostock (DE), "JAZ" Rostock (DE),

Sep 29 2006 Neubrandenburg (DE), "AZ" Neubrandenburg (DE)

Sep 30 2006 Roznov pod Radhostem (CZ), "Vrah" Roznov pod Radhostem (CZ)

 

Další jobovka přichází krátce před tour – Pája, který má novou práci nemůže jet, protože nedostane volno. Dost radikálně to mění situaci, protože tím pádem je zbytečné si brát z půjčovny devítimístnou dodávku a stačila by bohatě nějaká levnější s pouze osmi místy k sezení. LAHARům se nakonec takový stroj podařilo sehnat od kámošů z Prahy a tak se nakonec ukazuje , že slavné pořekadlo: „Všechno zlé je pro něco dobré,“ je asi přeci jenom pravdivé. Mohli jsme tedy vyrazit.

Než začnu popisovat jednotlivé štace, ještě si neodpustím malé odbočení stran osob a obsazení. Většina z účastníků zájezdu totiž používá hned několik krycích jmen a pseudonymů a já se později nechci v textu zdržovat popisem kdo je kdo a tak to vezmu šmahem hned tady na začátku. Takže Invaze barbarů se zúčastnila následující tlupa:

 

Honza alias Klouča alias Samuel – vocal LAHAR

Iny alias Svatý otec alias Otec Inyus alias Inozuka – vocal GRIDE

Žrout alias Filda alias Jiroch – bicí LAHAR

Čert alias Míra alias Činel – bicí GRIDE

Korek alias Starej Korejs – kytara LAHAR

Pufffy alias Karel alias Billy Milena – kytara GRIDE

Gisbern alias Robert alias Robert Ďábel – basa LAHAR

Maxeek alias Josef alias Pepa – basa GRIDE

                                    

23.9. REGENSBURG - DANZ

V sobotu ráno vyzvedává Gisbern dodávku a valí do Českých Budějovic pro Pufffyho a pro Maxeeka. V Písku se nalodí LAHAR a celá výprava si to švihá raketovou rychlostí do Prachatic. Tam přeskládáváme celou dodávku a po několika pokusech se nám konečně podařilo nacpat do rudocha všechny věci, co k turné potřebujeme. Spoustu bagáže se stěhuje do prostoru osádky pod naše nohy a na naše klíny, takže jsme v autě narvaní jako sardinky v plechovce. Později při dlouhých přejezdech překřtíme Volkskwagena na Španělskou botu nebo něžněji na Torturu. Pozdě odpoledne přijíždíme na hraniční přechod Strážný. Chvíle napětí – a už nás němečtí celníci staví na stranu. Asi čtvrt hodiny sledujeme jak vedle stojícímu autu německého mladého páru probírá muž v uniformě všechna CD, co v káře mají a následně je zabavuje. Jsme zvědaví jestli i nás čeká stejný osud. „Náš“ celník, který vypadá přesně jako hologram Rimer z Červeného trpaslíka je ale v pohodě. Projede jen Roberta Ďábla, zeptá se na zbraně a drogy, prohlídne pár CD a přeje nám na cestu hodně bieru večer na koncertě. Zamáváme hologramovi, vrážíme do kazeťáku ARAKAIN a za zvuku kvalitního thrash metalu se ženeme krajinou do Regensburgu. Jugend centrum DANZ je veliký barák ve vilové čtvrti na předměstí tohoto bavorského města. Vypadá asi jako průměrný třígenerační  domek nějaké lepší rodiny střední třídy. Hraje se ve sklepě, v místnosti asi 3,5m x 3,5m, kde dříve bylo zřejmě složeno uhlí. Ve vedlejším sklepě je bar, kterému vévodí obrovský plakát Rockyho Balboa s připsanou hláškou: „Koukejte jak mám velkýho čuráka.“ V DANZu se shledáváme s GOSPEL OF THE FUTURE, kteří zde už vegetují od pátku. Dáme večeři a kalíme pivka. První kapelu nějak promeškávám a jdu se kouknout až na GOSPEL. Jsem docela zvědavý, na PLAY FASTu jsem si je nechal utéct a tak se těším jak jim to v nové sestavě šlape. Oproti dřívějšku dost zpomalili, už nehrají takový ten floridský emo-violence, ale spíš hutný sludge core. Ten mě moc nebere a tenhle styl neposlouchám, ale GOSPEL se mi na živo docela líbí. Po krajanech nastupují němečtí EVEN WORSE, což je rychlý uječený hardcore, hodně podobné na CHARLES BRONSON. Vyseknou i cover od MINOR THREAT – takže další body navíc. Chystají se LAHAR a já zatím od Pepy Přikryla kupuju a trejduju nějaké desky. LAHAR jenom poslouchám, protože do sklepa se nejde ani náhodou narvat. Kytara řeže do lidí jako žiletka do masa, Filda za bicími buší jednu sypačku za druhou a Klouča lítá po slepení jako gumovej. Super vystoupení. Pak nastupujeme my s GRIDE. Lidi moshují jako diví a párkrát pěkně sejmou Josefa. I já mám několikrát co dělat, abych neskončil Čertovi v bicích. Dobrá akce. GOSPEL razí domu a my postupně odpadáváme. Nejdéle vydrží Čert a Pufffy, kteří kalí do rána rum a Jägermeistera. Skamarádí se při tom s místním punkem, který má v občance rok narození 1962, čímž si získá jejich hluboký respekt a mají tak alespoň důvod k další várce Jägra. Nad ránem se konečně vpotácí do pokoje a říznou sebou do pelechů.

24.9. Klatovy – RC Metro

Ráno nás budí Gisbern s biblí pod paždí. Dáme snídani, Karel zahraje něco klasických hitů na španělku, naložíme Torturu a jedeme obhlídnout město. Během potulování městem jsme uchváceni všudypřítomným merchandisem papeže Ratzingera. K dostání je všechno na co si jen lze vzpomenout – obrázky, polštářky, talířky i půllitry s obrazem Svatého otce. Chybí snad jen jeho uniforma z Hitlerjügend. Na billboardech zato Papa vypadá jako že heiluje a my si děláme prdel, že je to reklama na novou kolekci mikin Thor Steinar. Dost se tomu pošklíbáme a vzbuzujeme tak obecné pohoršení. To vrcholí při návštěvě katedrály, kde na nás nějaká bába pokřikuje ať smekneme v chrámě páně. Suicadlovky ale zůstávají dál na hlavách. Nakonec nacházíme i vyhlášený Regensburgský bazar s deskami, ale jelikož je neděle, jen slintáme u výlohy.

Přejezd do Čech v Železné Rudě je v pohodě. Pomalu si to šineme do Klatov. Ani jedni jsme tam ještě nehráli a tak jsme zvědaví, jak to dneska, v neděli dopadne. Vypadá to docela na propadák. Večer, po projetí jedné jednosměrky, bezpečně brzdíme u klatovského klubu METRO. Je to docela pěkný prostor ve sklepení starého historického domu nedaleko náměstí. Na to že je neděle se nakonec sjíždí docela dost lidí – výpravy z Plzně, Sušice a okolí. První hrajeme my, zvuk je všelijaký – středověká klenba není zrovna ideální akustický prostor pro hraní podobného bordelu jako je náš fastpowerthrashbordelcore. Mosh pit se tentokrát nekoná, v publiku se jen kejvá hlavama - lidé se asi šetří na zítřejší směnu ve fabrice. LAHAR do přítomných navalí svůj zběsilý thrashfastcore. Pár lidí začne pařit, ale nikdo se nepouští do žádných větších akcí. Po skončení koncertu se sál během hodiny úplně vylidní. Zůstáváme dál, popíjíme a kecáme s „majitelem“. Ten nám vypráví o svých objevech ve starých chodbách pod klubem. Prý jsou tam další sklepy asi tři patra do hloubky, bludiště chodeb a tajných místností. Zítra se chystáme do zdejších katakomb na mumie jezuitských mnichů. S touhle vyhlídkou jdeme spát do excelentního bytečku v patře tohoto starobylého domu.

25.9. Leipzig – G16

Ráno hrajeme hru na tučňáka – chlapíkovi totiž neteče teplá voda a my, jelikož už začínáme mírně zapáchat pořádáme soutěže kolik si toho kdo v ledové sprše dokáže umýt. Už si ani nepamatuju, kdo to vyhrál, ale vím, že z koupelny se občas ozývaly podivné skřeky. Po kafíčku vynosíme ze sklepa cajk, narveme ho do auta a vyrazíme na obhlídku štatlu. V katakombách obdivujeme vysušené jezuitské mrtvoly a místní pokladní nám ke všemu dá zasvěcený výklad. Nejvíc se nám líbí mrtvola mnicha s obrovským splasklým břuchem. Po té co nás nechá paní o samotě, přes zákaz začínáme ve sklepení mocně fotit a vytváříme si slušnou sbírku black metalových motivů, za které by se ani FATA MORGANA nemusela stydět. Po poledni vyrážíme směr Lipsko.

Jakmile vidí celníci na Rozvadově za volantem Roberta Ďábla, okamžitě nás staví na stranu a nastává důkladná prohlídka. Robertovi fízl rozebere dokonce i zapalovač a hledá drogy nebo waffen. Pořád vyhrožuje, že na nás pošle psa a probere nám tu naší kraksnu od shora až dolů. Po osobní prohlídce každého z nás, nám však vrátí pasy a pustí nás dál. V Lipsku chvilku bloudíme, nakonec však spolehlivě squat G16 nacházíme. Je to nějaká stará výrobní hala se sálem asi tak o velikosti jakou míval velký sál na Ladronce. Návštěvnost čekáme spíš slabší, protože o víkendu byl v dalším místním a slavnějším squatu ZORO vyhlášený ZOROFEST, takže nepředpokládáme, že by se místní unuděné obecenstvo vydalo za dva dny hned na další koncert. Když se však po excelentní večeři vrátíme do sálu, jsme mile překvapeni. G16 je ze tří čtvrtin zaplněn lidmi. První to odpalují LAHAR a pořádně to v sále svým thrashfastcorem rozčísnou. Excelentní zvuk a zabijácké nasazení. Lidé jsou nadšeni. Po písečanech nastupujeme s GRIDE a přítomné doslova rozsekáme. Po třech přídavkách už nevíme co dál hrát a tak dáváme ještě se Žroutem u druhého mikrofonu TELEX a Němci vrní blahem. Po nás nastupuje norská kapela ARABROT – mix CATHARSIS a ORCHID. Docela dobré, ale po nějaké době to začíná nudit. Na závěr nastupuje jedna z nejúchylnějších kapel, co jsem ve svém životě viděl – italští DUO. Ve skutečnosti jsou teda tři – bicí, saxofon a jakési předpotopní klávesy. Spouštějí totálně ulítlý free jazz s ohromným feelingem. Hlavně slečna, co hraje na saxofon řádí jako tornádo a jen čekám, kdy sebou švihne o zem. Vystoupení má docela ohlas a DUO musejí ještě přidávat. Potvrzeno, sečteno – super akce.

Ještě chvíli popíjíme, pak naložíme Španělskou botu a jdeme spát do nedalekého zasquatovaného činžáku. Chudák Gisbern zůstává pro jistotu spát v dodávce, my ostatní padáme na matračky v parádním pokojíku. Jen Čert jde ještě obhlídnou lednici o patro výš a po chutné večeři taky vytuhne.

26.9. Liberec – CASTA CLUB

Ráno konečně dáváme pořádnou teplou sprchu. Pak se kvapem vydáváme do města na lov desek. Míra chce navíc v Německu levně koupit nějaký činel, takže si navíc dáváme ještě pár krámů s muzikanstkejma sarapatičkama. Při jednom zasvěceným rozhovoru na toto téma, Klouča zkomolí celou situaci tak, že řekne něco ve stylu: „Ještě zajdeme támhle do toho kšeftu, zeptat se činelovi na toho čerta,“ čímž vyslouží Mírovi další skvělou přezdívku – Činel. Ještě si děláme prdel, že anglicky se to řekne Mira Cymbal a za neustálého vtipkování na toto téma vrážíme do místního bazaru s deskama. Nastávají mírné orgie, které u mě končí vynikajícím LP ANNIHILATOR – Never Neverland a ANGKOR WAT – When obscenity becomes the norm pod paždí. Oboje je thrash jako noha a ceny jsou vcelku lidové. Ani ostatní neváhají a za chvilku se všichni obtěžkáni igelitkami vracíme k autu.

Cesta do Liberce nějak neubíhá a tak si jí krátíme různýma hláškama z filmů. Nejvíc boduje Žrout s excelentním podáním scénky z Pupenda, kdy Liška balí domnělou angličanku na svou šílenou angličtinu: „Ajem mekanik – automakanic. Jů ar very najs bjůtifl. Repráky hír, kazeťák hír a já jdu na koncert....“ a tak dále. Řežeme se jako blázni a tahle hláška se pak probírá celým turném.

Koncert v Liberci nám Petra udělala pod podmínkou, že si jej sami nazvučíme – aparát že bude na místě. Sice je, ale den předtím vyhořel zesilovač a tak tu je jen nějaký náhradní. No snad to půjde. Vytahujeme proto všechny mikrofony, co máme sebou a snažíme se koncert ozvučit. Jakžtakž se nám to daří, hlavně Filda se ukáže jako rozený zvukový inženýr. Od Petry dostáváme vynikající food a koncert se pomalu rozbíhá. Lidí moc není, je úterý a navíc tu pár dní předtím hráli SICK TERROR. Začínají místní FASTERATU – rychlý hardcore/punk. Taková normálka, typoval bych, že zatím neodehráli ještě moc koncertů, chvílema je to jaksi nesmělé. Pak my s GRIDE – myslím, že to byl jeden z našich nejhorších koncertů poslední doby. Mě totiž odešly totálně hlasivky a ani ostatním to ten den moc nešlapalo. Odezva z publika proto zcela oprávněně vlažná. No, co se dá dělat, každý den není posvícení. Krátíme set na minimum. Uzavírají LAHAR a šlape jim to výborně. Zvuk je sice nic moc, ale na zdejší poměry to asi ještě celkem ujde. Lidi začínají moshovat a objevují se i nějaké zdvihačky Klouči nad hlavy thrashmilovných podkrkonošanů.

Po koncertě nemůžu já ani Klouča pořádně mluvit, oba jen sípeme. Výprava se rozděluje na dvě skupiny – GRIDE jdou spát k Závišovi a LAHAR k Petře. Záviš bydlí v nejvyšším patře ohromného věžáku, který stavěl stejný architekt jako proslulou věž na Ještědu. Je odsud skvělý výhled na město. Čert a Billy Milena jsou touto scenérií tak unešeni, že jdou spát na terasu. Jsme dost utahaní a tak se žádná afterparty nekoná – navíc Záviš brzo ráno stává do háku a tak jdeme radši na kutě.

27.9. Berlín - KÖPI

Ráno nás Záviš posadí na autobus a pošle šupem k Petře, kde se shledáváme se zbytkem jihočeské výpravy. Dáme čajík a střiháme do města doplnit zásoby jídla, pití a léků. My s Honzou si kupujeme několik lahví Vincentky na kloktání, doufaje, že tak srovnáme naše narušená mluvidla. Čert je celé ráno podezřele tichý, později se ukazuje, že večerní spaní na terase Závišova orlího hnízda nezůstalo bez následků a leze na něj nějaká chřipka. Narveme ho paralenem a po poledni je nemoc ta tam.

Přejezd hranic je tentokrát v pohodě, ani se mi nechce věřit, že nás nikdo nenutil obracet kapsy. Cestou nach Berlin posloucháme FRÝBA BAND, ACCEPT, ALKEHOL a podobné veselé bandy a cesta nám příjemně utíká. Ve slavné berlínské dělnické čtvrti Kreuzbergu klasicky bloudíme, ale nakonec zdárně parkujeme před zdejším známým squatem na Köpenikerstrasse 137. Köpi je obsazený někdy od přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století a poslední roky vypadá naprosto apokalypticky. Již jsme tu jednou hráli se SEE YOU IN HELL, takže jsem byl na tuhle barabiznu připravený, ale stejně mě to zase vyrazilo dech. Představte si, že by někdo na Žižkově zasquatoval 6 patrový činžák, všechny baráky kolem zboural a starý činžák od shora až dolu počmáral různými grafity. Navíc by kolem tohohle baráku vylil asi čtyři cisterny moči, aby to dostalo patřičnou patinu a nádech předindustriálního věku a máte přesný obraz toho, jak to v Köpi asi vypadá. Jsme tu poměrně brzo a tak jdeme na krátkou vycházku do okolí. Po návratu nanosíme věci do místa konání koncertu – malého podzemního klubíku KOMA F – velikostí a atmosférou mi připomíná sál na Miladě. Chlapík na baru nám říká, že na jídlo máme jít na Köpenikerstrasse 190, což je asi půl hodiny pěšky a tam zazvonit. Když barák ale konečně najdeme, jméno, které nám uvedl na žádném zvonku není a tak donutíme Josefa, aby svou vynikající němčinou otravoval nájemníky v okolních bytech, aby nám řekli, kam máme jít. Tato strategie slaví po asi čtvrthodině strašení chudáků berlíňanů úspěch a my se konečně dostáváme do bytu k organizátorkám dnešního koncertu. Ty nám dávají excelentní food korunovaný čokoládovým koláčem. Když se vrátíme nacpaní do Köpi, klub je už slušně zaplněný, LAHAR tedy nazvučí a jdou do akce. Lidem se jihočeský nářez zamlouvá a tak slušně moshují a častují kapelu německým vyjádřením nadšení – cákáním piva na kapelu. LAHAR několikrát přidávají – vrcholem je Fuck Off Nazi Skinheads, Fuck Off Nazi Punks s Ronnym (IDIOT SAVANT) za druhým mikrofonem. Apropos Ronny nám hodně pomohl s organizací turné a na zítřejšek nám navíc přislíbil výpravu za místními pamětihodnostmi – kšefty s deskami a tak. GRIDE hrají jako druzí. Nejdříve posluchače trochu zmateme, když Korek flexkou odřezává Činelovi prasklýho čerta a pár diváků to pokládá za nějakou industriální předehru. Když začneme, mám trochu problémy s hlasem, ale po třetím válu se to usadí a nastává slušný masakr. Opět několikrát přidáváme a dáváme TELEX s Fildou jako druhým vokalistou. Při posledním válu je mosh krapet divočejší a padá mu za oběť i několik lahváčů. Po koncertě si furt říkám, co mně to škrábe na prdeli mezi půlkama a nakonec vylovím slušný střep z piva – kurva to bylo vo fous. Během našeho vystoupení se v předsálí odehraje bizardní historie. Nějaký týpek, který přišel se svou přítelkyní se dožaduje záchodu. Holky, co pořádají dnešní koncert ho pošlou nahoru do squatu, kde záchody jsou. Typan, ale vykřikuje, že když si zaplatil 2,5 EUR za vstup, tak má nárok na záchod přímo v klubu a že se teda vychčije rovnou tady a přítelkyně taky. Vyvalí vepřa a zechčije podlahu. Pak začne kérovat do mařky, co s ním přišla, ať se jako taky vychčije. Té se sice moc nechce, ale nakonec tak učiní a málem přitom pochčije i chudáka Roberta Ďábla. Pořadatelky jsou pěkně vytočený a zaběhnou nahoru do Köpi pro místní squaterskou Černou ruku, která hned sjednává pořádek. Milého týpka vytáhne z koncertu, zrovna, když GRIDE valí jeden ze svých úžasných songů a vymáchají mu čumák v jeho vlastních chcankách jako nějakému štěněti. Pak mu ještě přidají pár na cestu a vykopou ho ze squatu ven. Super oživení!

Po koncertě dáme ještě pár piv, Billy Milena se stihne zamilovat do barmanky, která ho dostane svým naprosto živelným naklopením flašky rumu, kterou jí nabízí. Já s Kloučou zůstáváme spát pro jistotu v dodávce, zbytek si dává noční procházku do bytu, kde jsme předtím večeřeli. S Kloučou si vykloktáme poslední dnešní dávku Vincentky a za zvuku pařících místních punkáčů usínáme uvelebení v útrobách naší Španělské boty.

28.9. Rostock – JAZ

Ráno dáme snídani na Köpenikerstrasse 190 a pak s Ronnym jdeme na obhlídku Kreuzbergu. Navštěvujeme CORE TEX, zdejší obdobu kšeftu DAY AFTER. Mají tu spíš současný věci a spíš za vyšší ceny než je obvyklé u normálních dister. Přesto každý kupujeme pár desek. Já mám největší radost z Get In The Van od Henryho Rollinse – knihy o jeho putováni s BLACK FLAG, po které už nějaký pátek pasu a kdy jindy ji koupit než na turné s vlastní kapelou? Dáme ještě nějaký kšefty s komiksama a tak podobně a potom jedeme podél zbytků berlínské zdi do YELLOW DOG kšeftu v bývalé východní části Berlína. U obchodu nás vítá vysmátý Sven (YELLOW DOG REC., AUTORITÄR), který se může potrhat z toho jak jsme v naší Tortuře nacpaní. Nastávají další vinylové orgie – končím s LP GLOOM, FARTZ a kompilačkou VILE VIBES na PEACEVILLE (PARADISE LOST, AUTOPSY, DEVIATED INSTINCT, DOOM atd) a nějakýma časákama. Loučíme se se Svenem a jedeme hledat shop s hudebníma nástrojema pro Čerta. Činel se nakonec nekoná, za to si s Josefem oba kupují bundeswehr košile od Vietnamce na rušné ulici cestou zpět k dodávce. Zvlášť Josef teď vypadá jako by dezertoval ze spolkové armády.

Do Rostocku tak kvůli našim nákupům dorážíme až za tmy. Krátce po nás přijíždí i Škoda Fabia s NEEDFUL THINGS, další českou brutálněnářezovou kapelou. Ty původně měli dojet dodávkou v rámci svého tour po východní Evropě a Balkánu, ale jejich stařičký stroj tak dlouhou štaci nevydržel a někde na jihu Evropy začal protestovat. Když ho alespoň krapet spojízdnili, radši to vzali směrem domů, avšak do Pardubic již nedojeli, protože jejich zlatíčko vydechlo v Praze na jižní spojce naposledy. Následovala odtahovka, den oddechu a pak rychlá cesta do Rostocku. Pomalu se seznámíme s JAZem, což je naprosto skvělé mládežnické centrum v baráčkách typu písecké Paluby. Je tu spoustu známých – lidi z WOJCZECH, ENTRAILS MASSACRE, IDIOT SAVANT a WHO IS MY SAVIOUR. Atmosféra je super, jídlo vynikající o několika chodech, piva několik bas. Koncert začínáme my – moc nám to nejde, lidi nepaří a jediný , kdo divočí je Andy z W.I.M.S. Škoda. Po nás LAHAR a přestože jim to šlape, reakce u lidí je stejná. Zavírají NEEDFULL THINGS – vynikající grindcore, myslím, že spolu s INGROWING v žánru nejlepší kapela u nás. Obě kytary jedou jako o život a Hroch do bicích tříská takový švestky, že si říkám, kdy se to asi celý rozpadne. Nějací dva metloši v předních řadách šílí a kroutí hlavama jako o život. Pak už jen cumláme pivka a jeden po druhém odpadáváme. V noci, když jdu na hajzl pořádně vyděsím Míru Činela, který pak v polospánku hystericky vykřikuje: „Klucí mě něco přeběhlo přes ksicht. Ale fakt, nějaký zvíře!“ Ráno mu to dáváme pěkně vyžrat.

29.9. Neubrandeburg – AZ

Po desáté vstáváme a bleskurychle odchytáváme jednoho z místních punků, aby nám zavařil prasklý výfuk. Chlapík je hrozně ochotný a s dreadama na hlavě, ksichtem i rukama zamazanýma od šmíru vypadá jako Čertův švagr z té pohádky o kouzelném kabátu. Jako odměnu dostává triko GRIDE – taky kouzelné. Maruška z IDIOT SAVANT nás provede po městě, kšefty s deskama tu bohužel nejsou, takže obdivujeme jen místní přístav. Prý tady kotvívá nějaká loď alternativců, na které bývají koncerty punk a hardcore kapel. Momentálně je ale v Amsterodamu a tak se spokojujeme alespoň s plachetnicí, kterou vlastní týpek z KELLY FAMILY. Nakonec nás Maruška vezme na pláž k moři, kde asi hodinu skotačíme na břehu Baltu a sbíráme suvenýry. Filda nabírá do plastikovky slanou vodu, Čert nějaký kořen, který jakoby z oka vypadl Švankmajerovu otesánkovi. Máme strach, aby nás to cestou nesežralo. Při nalézání do Španělské boty žel ztratím Žroutovi jeho slanou vodu, z čehož je oprávněný povyk. Slibuji mu, že mu namíchám bootleg z mořské soli a vody z rybníka, ale chce jen první press. Fildo, kamaráde, ještě jednou sorry.

V Neubradeburgu, těsně před Jugendcentrem AZ nám dochází nafta. Doslova se modlíme, aby to tedy nafta byla, už bych vícekrát nechtěl zažít story jako v Itálii s MINDLOCK, kdy jsme dva dny spravovali rozbitýho Tranzita a nemohli se dostat domů. NT dojedou do AZ pro kanystr a organizátora koncertu a nafta je za pár desítek minut v nádrži. Tortura naštěstí chytá a tak se konečně dostáváme na místo dnešního gigu. AZ je romantická vila na kraji nádherného jezera. Ve městě jsou dnes nějaké slavnosti a tak se každou chvíli nad hladinou jezera rozzáří pestrobarevný ohňostroj. Paradoxně je to i důvod trochu slabší návštěvnosti koncertu v AZ. Místní punx prý raději než na koncert jdou zakalit do města na slavnosti – no proti gustu.... Večeře jako již tradičně na tomto tour je víc než chutná – rýže s mexickou omáčkou. Tak jako na tomhle výletě jsem si už dlouho nevyžíral. Hrát začínají NEEDFULL THINGS a přesto, že je Hroch nachcípanej a po každém songu vyhrožuje že se zhroutí, je to naprosto zdrcující vystoupení. Energický jako svině. S úžasem sleduji míhající se ruce kytaristů a poslouchám vynikající řev vokalistův. LAHAR opět vládnou a naperou to do místních bez slitování s typicky jihočeskou grácií. Stejně jako při NT to však s lidma celkem nic nedělá. Jen stojí a pokyvují hlavama. My odehráváme docela slušný set, zakončujeme obligátním EXTREME NOISE FILDOU s Lidi, děti, kanibali od TELEXU a Vypadni od SERIOUS MUSIC.

NEEDFULL THINGS během LAHARu odjeli domu a tak se naše výprava opět zužuje pouze na jihočeskou sekci. Se slečnou na baru domlouváme časný budíček, protože nás zítra čeká brutální 700-800 kilometrový přejezd přes půl Polska do Rožnovského VRAHA. Barmanka, když slyší v kolik chceme vstávat málem upadá do mdlob a začíná honem chystat snídani. Billy Milena se do ní samozřejmě beznadějně zamiluje. Odmítáme nabídku Danila z WOJCZECH na super párty někde ve městě (dle stavu jedné z účastnic této párty to mohlo být fakt dobrý) a jdeme spát alespoň na ty čtyři, pět hodin, co nám zbývají do budíčku.

30.9. Rožnov pod Radhoštěm - VRAH

Po parádní snídani zalezeme do Tortury a nabírám kurz směr Vrah. Na Německo - Polských hranicích nás samozřejmě odstavují, ale to je asi tak jediné vzrůšo na jinak naprosto ubíjející a bolestiplné cestě. Když se nám konečně kolem osmé podaří přejet hranice do ČR, zastavujeme na první benzíně a všichni do jednoho dáváme pivka (Starej Korejs hned tři Birely). Před VRAHem brzdíme krátce před devátou. Bleskurychle vytaháme cajk, sežereme chutnou Valáškovu specialitu - rýži se zelím (zní to šíleně, ale je to fakt dobrý) a s GRIDE to ten večer otvíráme. Lidí je tak akorát, žádná tlačenice, ani prázdno. Spíš než divoký mosh se pokyvuje a tleská. Docela v pohodě vystoupení a přátelská atmosféra – finišujeme EXTREME NOISE FILDOU a oproti klasickému repertoáru přidáváme ještě Pečený holuby od SRK. LAHAR ovládnou VRAHA železnou pěstí. Mezi lidem se to začíná trochu hýbat. Při posledním válu si s písečáky dávám Uniformu od GRIDE a místní mosheros provedou zdvihačku Svatého otce ke stropu. Respekt!!! Poslední hrají portlandští RIOT COP – kapela lidí, co hrávali v DETESTATION a ATROCIOUS MADNESS. Bubeník hraje nějaký vály ve stoje – hudebně je to něco mezi REGULATIONS a CO-CA se silným politickým poselstvím. Radši bych teda viděl ty ATROCIOUS MADNESS, ale co se dá dělat. Alespoň kupuju jejich LP na bílém vinylu.

Po koncertě již naposledy napereme všechno naše haraburdí do vanu a střiháme si to domů. Cesta je opět více než úmorná, navíc okořeněná asi padesátkrát otočenou jednou kazetou FRÝBA BANDU – tu kapelu už nechci do konce života slyšet. Těsně před svítáním brzdíme v Kališti u Lipí před Maxeekovic usedlostí. Babička Maxů spráskne ruce: „Panebože chlapci, odkud to jedete?“ Na což jí Josef lakonicky odpoví: „Bůh s tím nemá vůbec co dělat.“ K nám dodá: „Kdyby jsme neměli psa, měli by jsme babičku.“ Následuje dojemné loučení s Josefem a Billym a pokračujeme do Prachatic. Tam se vylodím já s Čertem a LAHAR pokračují do Písku. Odpoledne vyčistí dodávku a Robert s Honzou ji vrátí našim mecenášům. Tour is over.

Sečteno, podepsáno

Vynikající výlet s partou super lidí. Spousta srandy, povětšinou naprosto excelentní pohoštění, většina dobrých koncertů, několikerý přestup státních hranic, tisíce kilometrů ve Španělské botě, pár skvostů do sbírky desek a knížek, finančně naprosto v pohodě dojezd a kopa nezapomenutelných zážitků. Jedním slovem PARÁDA! Kvůli takovýmhle týdnům se vyplatí mít kapelu.

INOZUKA